Ahoj!
My všichni, to je Martin, Standa, Radek, Miska a ,,Laibr” jsme dorazili na hotel Noname XXY do Islamabadu někdy v noci nad ránem.
Bořik se samopalem na rameně a 35°C nám nenápadně připomnělo, že se nacházíme v Pákistánu, srdci Asie, kde je horko a občas něco bouchne. 🙁 Snad tady nikdo poblíž nic neodpálí a hned po povinném brífingu zmizíme pryč do Skardu.
Podařilo se mi nějakým zázrakem připojit na zdejší hotelovou počítačovou sít a ted jsem normálně online, takže zkusím poslat i nějakou tu fotku.
Cesta se dvěma přestupy na letištích v Zurichu a Doha probíhala standartně.
Handrkování se u odbavení o tom, že máme nadváhu nás celkem urazilo 🙂
Začali jsme tedy přebalovat sudy přímo u přepážky a i když bylo v hale teplo a všude samý mramor, tak Radek začal měnit vzdušné sandály za trekové kotnikáče a oblíkat flísky a gorebundy na upocené tělo.
Každý z nás se snažil narvat do kapes co nejvíce Jesenek a všeho co převažovalo Radkův sud. Jediná kapsa nezůstala prázdná. Já jsem byl ověšen jako vánoční stromek fotákama, kamerama, notebookama, anténama a když jsem si pak po chvíli sedl na židli, zapomněl jsem, že mám v kapse zubní pastu od Bruknera a ucítil jsem vůni čerstvě umytých úst :-))))
V Zurichu – v zemi to sýru zaslíbené – nám zase málem neprojel rentgenem batoh s cihlou sýra a v tu chvíli byl smažák v BC vážně ohrožen! :o) Naštěstí máme Martina Havlenu, tiskového mluvčího expedice a skvělého tlumočníka. Někdy si připadám, že on mluví anglicky lépe než já česky :o(
Zatím ahoj!
