Tak se nějak dá nazvat období, ve kterém se právě naše trojice Jaroš, Uher, Mašek nachází. Dnes je to čtvrtý den odpočinku po návratu z vrcholu Gašerbrumu II (8035 m n. m.).

Teď se mohou naše rozpraskané rty, spálené obličeje a další výstupem a nadmořskou výškou postižená místa regenerovat. Myslím, že den nebo dva už by stačily, abychom startovali do stěny Gašerbrumu I, ale o termínu našeho pokusu teď rozhodne především počasí.
Momentálně druhý den hustě sněží a připadlo okolo 30 cm sněhu – tady v základním táboře, těžko říci, kolik nahoře. Hukot lavin v údolí jasně upozorňuje na nutnou trpělivost. Je pravda, že po dosažení jednoho z našich vrcholů už víme, že s prázdnou domů nepřijedeme a tu pomyslnou medaili máme jistou. To nám čekání na počasí zjednodušuje.
Tyto dny využívám nejvíce k četbě, na kterou v průběhu roku není tolik času. Včera jsem dočetl ,,Zemři, blázne“ od Karla Zuchardta, což byla má třetí a poslední kniha, ale naštěstí tu ještě zbyly knížky po Martinu Havlenovi a dnes jsem rozečetl ,,Mluviti pravdu“ od Josefa Formánka, což je nový český román. Dalšími kratochvílemi jsou šachy, ve kterých se sekáme s Liborem. No a večer, výjimečně přes den, si pustíme film. To záleží na kapacitě energie, která je solární a teď jí máme zrovna méně. Práce pro sponzory, což je hlavně kontakt s médii, nám také nějaký čas zabere.
Na Gašerbrum I se letos ještě nikdo nedostal a my tři, spolu s dalšími osmi horolezci (z Ruska ,USA, Korey a Nepául) jsme poslední z původně zhruba 60 lidí, kteří se o vrchol ještě chtějí pokusit. Poslední pokus našich přátel z Kolumbie nuceně skončil pár desítek metrů pod vrcholem. Problémem bylo množství pod vrcholem navátého sněhu a lavinové nebezpečí.
Ještě bych měl vysvětlit, že náš původní záměr, kterým byl pokus o prvovýstup na Gašerbrum I, ztroskotal na letošních sněhových podmínkách, a proto polezeme klasickou cestou, jako ostatní.