V lednu jsme spolu s Jiřím Šťávou Šťastným, Richardem Müllerem a Vladislavem Nejedlým letěli navštívit naše Kolumbijské přátele. Čekali nás už na letišti a starali se o nás až do odletu. První cesta vedla do oblasti Suesca, zhruba 50 km od Bogoty, kde Fernando a Ernán žijí. Jedná se o pískovcovou skalní oblast sportovních i klasických cest dlouhých 20-100 m. K jištění zde není problém používat frendy i vklíněnce, nadmořská výška je tu okolo 2 500m. První čtyři dny zájezdu jsme se tu rozlízali a nabírali sílu u šťavnatých steaků. Zpátky přes Bogotu jsme pak vyjeli spolu s kolumbijskými kamarády do pohoří Siera Nevada del Cocuy. Půl dne autobusem dvě hodiny Jaapem a nakládáme naše zásoby na koně. Cesta do BC pod Pan Azucar (5 200m) je okolo 20km. Jelikož v Kolumbii leze v horách nějakých tak 20 lidí jsou tu hory takřka panenské. BC tu leží ve 4200m u nádherného plesa. Jako náš první podnik jsme uskutečnili výstup na Pan Azucar (5 200m) severní stěnou. Klasický výstup obchází celý ledovec. My jsme zvolili přímou cestu přes několik skalních prahů a ledových polí. Jednalo se o prvovýstup skála 3 , let 60°. Vzhledem k tomu, že se pohoří nachází v blízkosti rovníku je tu zalednění zhruba od 5 000m.Proto se také na vrcholu fotíme všichni jen v tričku. Následoval krátký sestup pod stolovou věž zvanou Ďáblova kazatelna (5 000m), kde jsme bivakovali a která byla našim dalším cílem. Lezení 100 metrů kolmé žuly, klasifikace 5.10.b bylo v pětitisícové výšce ideální aklimatizací pro náš další cíl. Tím byl jasný kout středem JV stěny Pan Azucar. Naši místní přátelé mu už dopředu říkali Diedro del Czecho (Český kout) a ujišťovali nás, že cesta není vylezena. Se Šťávou a Ríšou jsme jeden den odpoledne vystoupali nabaleni pod stěnu,kde byl pro 3 lidi ideální bivak pod převisem. Ráno brzká vstávačka a za rozbřesku začínáme lézt.Prvních 300m stěny je lehké lezení 3-4,takže jistíme jen jednu těžší délku.Zbývá 300m kolmým,místy převislým koutem.Vzhledem k dobrému času tu necháváme věci na bivak a do problému jdeme na lehko.Skála je tu kompaktní a vzhledem k tomu že jsme šli do prvovýstupu máme i dost železa,kterým se v koutech nad námi dá dobře jistit.Ovšem po první těžší délce,když mám vymotaná lana,dolézám k nýtu.Že by sem někdo při ústupu z komína 70m nalevo od nás někdo vytraverzoval po rampě,která sem vede,kvůli lepšímu slaňování?Když ale Šťáva natáhl další délku a skončil zase u nýtu bylo jasné,že nám někdo vypálil rybník.I přes předešlou aklimatizaci lezení ve výšce kolem 5 000m zadýchává.Odpoledne jsme všichni tři stáli na vršku.Být to ten český kout dostal by klas. 5.10.b .Takže naše nýty zůstali v báglu a my stejně jako naši předchůdci slanili po jejich.V lehčích spodních partiích jsme pro slanění obhodili pár hrotů a navečer jsme byli pod stěnou.Po té byl návrat do Suesci. Tady oraz v termálech a pár dní lezení na skalkách.S Kolumbií jsme se rozloučili po obhlídce pamětihodností a následném mejdanu s našinci v Bogotě. Výborně se tu o nás postarali Petra a Viktor Feikovi z české ambasády.
PS:Tu cestu na Pan Azucar udělali nějací španělé dva roky před námi a dali ji za 5.11a