Ale vzpomeňme na dny minulé: v základním táboře jsme se moc dlouho nezdržovali, domluvili jsme si u známých nepálců (Dawa šerpa z agentury Seven summit – byli jsme s nima na Annapurně) puju – budhistický obřad, který vám má zachovat přízeň bohů (zde však Alláha:) Na krku nosím „vysvěcenou šňůrku“ již od Annapurny – nyní přibyla další – žlutá.
Hned druhý den po puje nastupujeme do stěny K2, no řeknu vám – čekal jsem, že to nebude úplná procházka… Ale musím přiznat, že jsem byl docela překvapen… prostě hoooodně příkrý svahy (když už to byl firn) či 4-5 lezení ve skále. Což ve výšce okolo 7000m a výše je docela zábavné… Naštěstí většina těžkých míst byla odjištěná fixama… Zaplať Budhovi za to…:)
Moc jsme neztráceli čas a rychle dohnali naší časovou ztrátu proti ostatním, kteří zde strávili již nějaký ten čas. Neříkám, že to nebolelo, ale nějak jsme se dohrabali do C2 – či těsně pod ten kemp – pod komín návratu, neboť regulérní kemp byl již nacpaný – vejde se tam tak 10 stanů max. – obdobně je to v kempu 1, který jsme však vynechali. takže spíme ve výšce 6700 m, druhý den pokračujeme do trojky – ve výšce 7300-7400m. Zde je již více místa – stavíme asi 5. stan, Radek na nás opět musí čekat (já to prostě nechápu – fyzicky jsme v součastnosti na tom asi podobně, ale jak se to „monstrum“:-) dostane do vyšších nadmořských výšek, tak je k neudržení a není moc šance mu stíhat.
Nicméně druhý den v C3 (a vlastně na celé K2) začne sněžit… My trochu zariskujeme a zůstáváme další noc ve výšce 7300 kvůli lepší aklimatizaci – to už nás však zasypává sníh a začíná pěkně foukat, čeká nás dosti drsnej sestup, vítr zesiluje na 120-130 km/h a do toho sníh… Prim zábava:)
Miska zůstává ve stanu v C2, neboť má hodně špatný prstíky a bojí se velkého zhoršení, pokud bychom měli sestupovat dál – zůstávám s ním. Byl to mordor... Jsou určitě zážitky, které bych nechtěl opakovat… Ale to jsem již psal do smsek 🙂 – atomový výbuch, kopačky od holky a sestup z K2 ve vichřici.
Radek sestupuje až do základního tábora… My počkáme do druhého dne a doufáme, že bude líp. Není 🙂 Stále peklo – vichřice,sněžení… Prý i Radek měl o nás velký strach… Ale už nám dochází ty naše 4 tyčinky, které jsme měli na 2 dny…:)
Stanů ve výškovém táboře č.2 vydrželo tak max. 1/4 – jinak to lehlo větrem. A hlavně dole nás čeká skvělý kuchař Martin – odpočineme 4 dny, nafotíme nějaké promo fotky, přebalíme a opět vzhůru do kopce.
No a ostatní stóry znáte z našich smsek a taky od Lucky z radiožurnálu a taky se dozvíte více z fotoreportu.
Tráva
