Rok se s rokem sešel a my po té co jsme si loni div s Houbou nerozťaly žíly, že nás v Indii už nikdo neuvidí, jsme tu zas. Byrokracie je tu totiž na špičkové úrovni. K našemu projektu na prvovýstup S stěnou Kalanky se přidali ještě Radek Jaroš a Pavel ,,Johny“ Jonák. Po loňských zkušenostech jsme si s místními úřady poradili o poznání lépe. Naší lezeckou čtyřku doplňoval ještě trekař a kuchař Tomáš Kastner. Postavili jsme BC a udělali vynášku pod naší stěnu. No a pak to začalo. Týden v jednom kuse chumelilo. My jenom asi tak 4x denně odhazovali stany. To bylo vážně k neuvěření, že může naráz napadnout tolik sněhu. Když pak bylo po všem a udělalo se zase slušně, my zkusili dva aklimatizační pokusy, ale oba byli bez šance. Už se po tom chumelení neoteplilo a ta halda sněhu vůbec nesedala. Nezbylo nám, než dojít pro věci pod stěnu. Jestli je tedy půjde najít. Měli jsme velkou kliku, že holaňďani šli před námi balit pod Changabang se sněžnicemi a cestu lehce šlápli. Dva metry hluboko jsme kopali, kde jsme doufali, budou naše věci. Na druhý pokus jsme je měli. Při tom jak se to po přívalu sněhu na tom ledovci všechno změnilo mi to přišlo jako zázrak. Můžu říct, že se mi ještě na žádné expedici nestalo, abych nepotřeboval sedák. Tady jsme prostě nedostali sebemenší šanci.

[ Zobrazit prezentaci ]