Odlet na Changabang byl 11. září 2006 což od Dvojčat nebývá v letadlech přecpáno. Expedici tvořilo 7 členů. Tedy Tomáš „Houba“ Rinn, Petr Skalka, Ivoš Vondráček, Zbyšek Česenek, Jan Markup, Vladimír „Aťouš“ Hlaváč a Já. Z důvodu uzavření údolí mezi Nanda Devi a Changabangem které by nás přivedlo pod jeho J stěnu (ta byla naším cílem) jsme naplánovali obchvat ze severu přes sedla Bagini a Shipton.
Poprvé jsme na místní úředníky ostře narazili, když jsme si troufli sami vyzvednout na letišti cargo. Tu anabázi je zbytečné popisovat. Se Zbyškem jsme se shodli, že by o tom Václav Havel jistě napsal dobrou satirickou komedii. Cargo nám pak za vysokou úplatu vyzvedla místní agentura. Po cestě busikem, džípem a třídenním pochodu s nosiči jsme v BC. Nebyla tu ani noha. Po výstavbě kuchyně a osobních stanů, následovaly vynášky pod sedlo Bagini. Podle toho jak kdo byl aklimatizován, jsme se střídali a na konci týdne po přespání pod sedlem, jsme Houba a já vyrazili natáhnout fixy do sedla. 250m sólo v ledu okolo 50°,pak 150m v mixech odjistíme a sedíme na hřebeni, jak na Prachovské Jehle. Houba se při dobírání jen smál, a když jsem pak byl vedle něho, vše bylo jasné. Tady 400m nahoru a dolu na ledovec 500m slanit, pak přejít ledovec a vylézt 500m do Shiptnova sedla. Tuhle cestu 2x tam a zpátky s vynáškou a můžeme začít lézt. Takže tudy ne a co dál.
Houba s Petrem se rozhodují pro alpský styl v české cestě severní stěnou Kalanky. Já s Aťoušem a Honzou bereme za cíl 6 504m vysoký vrchol ve hřebeni, táhnoucím se nad BC. Je to pionýrská výprava. Přestože máme mapu, o přístupu k hoře nevíme zhola nic. Dva dny trochu kličkujeme po hřebeni, pak mezi seraky až stojíme pod ní. Pod vrcholový hřeben vede 700m dlouhý ledový žlab o sklonu do 60°. Tady táboříme. Se sluncem lezeme ze stanů a stoupáme k ostrému sněhovému hřebeni. Po něm opatrně pod skalní bariéru. Přes tu je to tak 50m (klas. 3), a pak už tvrdý firn okolo 50°.Počasí je jako víno, už neuvěřitelné 2 týdny a my stojíme všichni tři na vrcholu. Dolů slézáme a krátký kus slaňujeme. Za dva dny jsme dole a Ivoš, vyráží v našich stopách. Je to zkušený kozák a třetí den je večer i s vrcholem zpátky.
Teď v BC všichni s napětím čekáme, jak dopadnou Houba s Péťou na Kalance. Po třech dnech místy kolmé S stěně a tuhých bivacích se pro zdravotní problémy vrací. Petrovi už dva dny nebere pajšl, a co jde tam, jde také ven. V dané situaci to bylo jediné rozumné rozhodnutí. Byl to ale vážný pokus a technických potíží na hřeben už mnoho nezbývalo. Byl by to také první přelez po 20-ti letech. Pak se začal do našich hor tlačit monsun a my začali balit. Vrchol, na který jsme s Aťoušem a Honzou vylezli, se jmenuje  Garut (6 504m) a zjistilo se, že byl panenský. Naší cestu jsme pojmenovali „Dream of Changabang“, tedy sen o Čangabangu.