Expedice, mířící na šestou nejvyšší horu světa, Čo Oju, se vrací.Úspěchem jistě je, že tři z původně dvanáctičlenné výpravy na vrcholu hory stanuli, bohužel mezi nimi nebyl Boleslavák Petr Miska Mašek.
„Ve čtvrtek na vrchol vystoupil Marek Novotný, v pátek vyrážela směrem vzhůru další parta, jejímž členem jsem byl i já,“ vypráví boleslavský horolezec. Ostře sledovaným byl ale především Jan Říha, nevidomý horolezec, jemuž tak zkušení borci pomáhali splnit sen stanout na osmitisícovce (Čo Oju měří 8201 metrů, pozn. red.)
„Kolem šesté hodiny ráno jsme byli ve výšce 7600 metrů, což už je zóna smrti. Někdo tu ještě staví třetí výškový tábor, my jsme vlezli do jediného stanu, který tu nejspíš zbyl po čínské výpravě. Byl totiž šílený vichr, takže jsme se rozhodli dvě hodiny počkat, jestli přestane aspoň trochu foukat,“ popisuje vrcholový pokus Miska.
Spolu s ním se ve stanu kolem vařiče tlačil zmíněný Honza Říha, jeho „vodič“ a horský vůdce David Knill, šéf výpravy Honza Trávníček a pátým členem byl Aleš Bílek.
Počasí se ovšem nelepšilo ani trochu. „Domluvili jsme se, že to nemá smysl. V tom větru to byl dost velký risk i pro naprosto zdravého horolezce, jít nahoru s nevidomým bylo absolutně nemožné. S Honzou musí jít vždy dva lidé, a já jsme se nabídl, že budu dělat Davidu Knillovi parťáka,“ vylíčil dramatické okamžiky pod horou. Blízko vrcholu, ale přesto daleko.
Miskova nabídka ovšem umožnila zbývajícím dvěma horolezcům, aby se o vrchol pokusili. A podařilo se, se soumrakem stáli na nejvyšším bodu Čo Oju.
Petr Mašek mezitím doprovázel Honzu Říhu dolů, nakonec až do bezpečí základního tábora. „On je vážně neuvěřitelnej, snad čím jsme byli výš, tím byl v lepší fyzické a psychické pohodě. Kdyby nám přálo počasí, dal by to. Provázet ho byla opravdu velmi cenná zkušenost,“ uzavírá.
Další pokus už se bohužel z časových důvodů konat nebude, v pondělí večer dorazí jaci, kteří budou stěhovat náklad celé výpravy zpátky.
Pokud vše půjde podle plánů, v Čechách by mohli být už 16. října, tedy už tuto neděli.
Vy jste také neuvěřitelnej! Tiše obdivuji a smekám!